Struktura bibliografické citace

V citaci se setkáte s povinnými a nepovinnými údaji. Povinný údaj musí být VŽDY uveden, pokud je zjistitelný. Pokud není v dokumentu uveden, v citaci se zastupuje předepsanými formulacemi, odhaduje se, nebo vynechává. Mezi nepovinné údaje patří např. podnázev, vedlejší název, další tvůrce a poznámky. Zdrojem údajů pro bibliografickou citaci je primární dokument = např. kniha, kterou držím v ruce. Co je třeba znát – údaje, které charakterizují publikaci (struktura), odkud tyto údaje čerpat (prameny) a jak je zapisovat (norma).

Některé změny ve struktuře bibliografické citace oproti předešlé verzi normy

Podnázev je nově nepovinný. Uvádí se pouze v případě, že je to nutné pro jasnou identifikaci citovaného dokumentu. My ovšem jeho uvedení doporučujeme.
Údaj o vydání předchází údaji o dalších tvůrcích.
Uvádění vydání je povinné pouze v případě, že se nejedná o první vydání.
U článků v periodiku norma nově uvádí nakladatelské údaje jako povinné. Nejsou však nutné pro identifikaci dokumentu a doporučujeme je vynechat.
Neuvádí se počet stran publikace, ale je povinné uvádět lokaci citace v textu (ze kterých stran jste citovali).
Standardní identifikátor je povinný ve všech modelech citací a předchází poli o dostupnosti.

Systém mezinárodního standardního číslování knih – ISBN (International Standard Book Numbering) vznikl koncem 60. let ve Velké Británii původně jako národní systém. Postupně se rozšířil do více než 190 zemí. V České republice je zaveden od roku 1989. (Zdroj NKP)

Počítejte tedy s tím, že pokud citujete starší publikaci, nebude v ní ISBN uvedeno a tento údaj vynecháváte.