Citační etika

Smyslem citování je poskytnout dostatek údajů k tomu, aby byl kdokoliv schopen nalézt dokument, z něhož jste čerpali. Citováním dokazujete vlastní znalost zpracovávaného tématu a jednáte v souladu s Autorským zákonem (č. 121/2000 Sb.).

Karel Jánoš uvádí 3 důvody, proč citovat:

1. Ověření uvedených tezí – Pro odborné práce je důležitá návaznost na předchozí poznání, nelze psát práci bez základních pramenů a prostudování již provedených výzkumů. Citováním umožňujete nalézt teze, na nichž jste v práci stavěli a dáváte najevo návaznost na předchozí poznání.
2. Získání širšího kontextu ohledně dané tématiky – Při vědecké komunikaci je nezbytné uvést čtenáře do souvislostí, ve kterých svou práci provádíte. V dnešní době úzké specializace odborníků je důležité poukázat na význam a účel práce tak, aby mu mohli porozumět nejen specialisté v daném oboru.
3. Informační etika – Ochrana intelektuálního vlastnictví a autorských práv.

Autorský zákon umožňuje použít výňatky z cizích děl v následujících případech:

• v odůvodněné míře citace výňatků ze zveřejněných děl jiných autorů ve svém díle,
• zařazení celých drobných zveřejněných děl do svého samostatného díla určeného k vyučovacím účelům pro objasnění jeho obsahu,
• užití zveřejněného díla v přednášce výlučně k účelům vědeckým nebo vyučovacím.

Vždy je však nutné citovat!

Zejména při psaní závěrečné práce dáváte najevo svou schopnost práce s literaturou, což zahrnuje také správné citování. Práci bez jediné citace odevzdat nelze.

„Průměrná disertační práce není nic jiného, než přemisťování kostí z jednoho hrobu do druhého.“ (J. Frank Dobie)

Význam pojmu „citační etika“ dobře vysvětlil Petr Boldiš:

„Citační etika vyžaduje, aby autor zveřejnil veškeré informační prameny, které použil pro svoji práci tak, aby je bylo možné identifikovat. Je žádoucí, aby autor zřetelně označil převzaté části od částí, které jsou jeho vlastní. Pro citace částí děl se proto doporučuje je typograficky odlišit od dalšího textu. Na konec nebo na začátek této části uvádíme identifikační údaje, které v práci odkazují na úplnou citaci.“

Nejčastější prohřešky proti citační etice

• Citování díla, které jste nepoužili. Při psaní odborných prací se vyvarujte zbytečnému citování. Je poměrně oblíbené citovat v práci různé kapacity oboru, ačkoli nemají sebemenší souvislost s tématem práce. Zároveň se objevují i případy, kdy se studenti snaží uměle navýšit počet citovaných zdrojů.
• Necitování díla, které jste použili. Užití jakékoliv cizí myšlenky bez uvedení jejího autora je plagiátorství.
• Citování vlastních děl, která nemají souvislost s novým dílem (tzv. autocitace). Pokud jste již napsali nějaké dílo, můžete sebe sama propagovat tím, že svá předchozí díla uvedete v seznamu citací. Je nevhodné uvádět v citacích svá vlastní díla, aniž by souvisela s tématem práce.
• Nepřesné citování, znemožňující identifikaci díla. Jakýkoliv dokument jste povinni ocitovat tak, aby se dal nalézt. Pokud citace přejímáte, zvyšujete riziko nepřesného zápisu. Proto pečlivě ověřujte správnost citací, které uvádíte.

Kolik citované literatury použít?

Množství použitých zdrojů závisí na rozsáhlosti práce a obsáhlosti tématu. Platí, že čím více použijete literatury, tím bohatší je pak teoretická část práce. Na druhou stranu přemíra citování snižuje původnost díla, proto je nutné nalézt rozumný kompromis. Robert Zbíral z Katedry politologie na Univerzitě Palackého v Olomouci píše:

„Obecně lze říci, že množství citací není omezeno, ačkoliv v empiricky založeném textu by jich mělo být víc než v teoreticky směřované práci (ani to ale není pravidlo). Co je však nezbytné kontrolovat je poměr přímých citací. Vědecká práce vysoké úrovně (článek v odborném časopise, kniha, ale např. i diplomová práce) by neměla překročit limit 10% přímých citací na celkovém objemu textu.“